Po totálně prospaném úvodu z naší strany se soupeř dostal rychle do dvoubrankového vedení a my se horko těžko dostávali do tempa. Naštěstí máme v týmu Carlose, který rozhodně nerad prohrává, a tak jako jeden z mála se snažil strhnout svou aktivitou ostatní k lepšímu výkonu. Nakonec sám i branku vstřelil a snížil na 2:1, ale o pár chvil později byl rozdíl opět o dvě branky. Stav 3:1, i přes několik vyložených šancí na obou stranách, vydržel až do poločasu.

O přestávku nastoupil rozhněvaný Nováček a pořádně vyčinil celému týmu. Bylo to potřeba a hlavně to pomohlo.

V druhé půlce se situace na hřišti zcela vyměnila a najednou jsme to byli spíše my, co udávali tempo a tlačili se více do zakončení. Už chyběl jen gól. Když se nepovedl dát z několika tutovek, přišla střela z půlky hřiště, kterou brankář vyrazil pouze před sebe, kde byl připravený Mihula a ten už nezaváhal. A když o pár minut později nekompromisně zakončil své sólo Charvát, zdálo se, že snad i zápas můžeme otočit. Zaskočená Kometa však nic nevzdávala a začala opět hrát více aktivně. Šance na obou stranách však již více branek nepřinesli, a tak zápas skončil zaslouženou remízou.

Maione, Mihula, Charvát

V mrazivé neděli nás na Novoškolské čekal poslední tým tabulky, Warrior MAC. Přes nepříliš fotbalové počasí jsme se sešli v hojném počtu, střídačka čítala celé tři kusy. Čas si našel dokonce i tuto sezónu spíše absentující Koubek.

Zápas se od začátku nesl v celkem poklidném tempu, soupeř už přijel víceméně smířený se sestupem, přestože matematická šance ještě žila, a my jsme se s vědomím jasné fotbalové převahy také nikam moc nehnali. První gól zařídil svou akcí Bílý, který dostal před zápasem od kapitána Maršouna jasné instrukce – více se pokoušet o zakončení. Jakoby chtěl dokázat svá slova, že není žádný obávaný kanonýr, tak svůj projektil z dobré pozice nasměřoval někam k rohovému praporku. Tam však stál připravený Letko, od kterého se odrazil míč za bezmocného brankáře.

Po trochu hluché pasáži si nakonec vzal míč Koudelka, promotal se přes tři hráče, následně si položil i brankáře, a pohodlně skóroval. Bezpečný náskok do kabin nám pak chvíli před půlí přinesl Bílý, který tentokrát seřídil svá mířidla bezchybně.

Druhý poločas pokračoval v podobném duchu jako ten první, s naší trvalou převahou a občasnou ležérností, která dovolila párkrát vyniknout i Nováčkovi v brance. Čtvrtý zářez v síti Warrioru si připsal svou první brankou v sezóně Charvát, když využil střílené přihrávky od Koubka. Warrior se poté zmohl alespoň na čestný úspěch, a úspěšným brejkem potrestal další z řady našich laciných ztrát při kombinaci na půlce.

Zápas i tak Youngsters dohrávali v uvolněné náladě, a na cestu do třetí ligy Warrioru přibalili ještě další dva banány. V obou případech šlo o dobře vyřešené přečíslení dva na jednoho. Nejdříve nachytal brankáře na přední tyči Maione, a následně Mihulovu pobídku zužitkoval Maršoun. To nezapomněl okomentovat soupeřův brankář, který svého obránce seřval, že když jdou na něj ve dvou, tak je přece úplně jasný kam bude nahrávat. Jakoby zapomněl, že existuje taky možnost vystřelit, jak mu koneckonců ukázal Maione chvíli před tím.

Konec tedy 6:1 a druhou ligu si zahrajeme i příští rok! Dokáží Youngsters 05. prosince v posledním kole prodloužit vítěznou serii a zakončí sezónu čtvrtou výhrou v řadě, nebo se předčasně uloží k zimnímu spánku? Hodně napoví i počasí, sníh v posledním kole každopádně odmítáme!

Obrovsky důležitý zápas nás čekal ve středu 15.11. na podmáčeném plácku na Aritmě. Naše celkem nabitá sestava, čítající i hlavní hvězdu minulého kola Maioneho, dávala naději na kvalitní podívanou, ale nacucaný koberec na Aritmě naše očekávání trochu brzdil. Těžký terén vyhovoval spíše méně pohyblivému soupeři, který taktiku nakopávaných míčů na vesměs stojaté hráče vepředu vyznává dlouhodobě, terén, neterén.

První půle příliš kvalitní podívané ani šancí nenabídla a do poločasové přestávky se tak šlo za bezbrankového stavu. Nespokojený s pohybem hráčů před sebou byl zejména Nováček v brance a do druhé půle tak bylo třeba přidat a přitvrdit.

Vstup do druhé půle vypadal velmi nadějně, nejdříve Charvát v samostatném úniku trefil bodlem pouze tyč, a poté jsme soupeře zamkli před jeho brankou sérií rohů a nebezpečných zavarů. Ve chvíli, kdy se zdálo být pouze otázkou času, kdy se ujmeme vedení, udeřil nečekaně soupeř. Odražený míč hráč Debaklu se štěstím propasíroval skrz Charváta, dobíhající Tetiva ještě vše mohl zachránit, ale při obranném zákroku mu smolně podjeli nohy a spolu s míčem vzal i soupeře. Následoval přímák z hranice vápna, se kterým si hráč Debaklu poradil náramně a propálil Nováčka v bráně.

Inkasovaný gól ale jakoby Youngsters ještě více nakopl, zakousli se do svého soupeře a šance střídala šanci. Výsledek se nám nakonec podařilo otočit dvěma slepenými góly zhruba čtvrt hodinky před koncem. Nejprve prokázal skvělou orientaci ve vápně Maione, jako první si našel míč v chumlu před bránou a prostřelil brankáře Debaklu. Chvíli poté nejdůraznější hráč zápasu Náprstek potvrdil svoji pozici, vrhnul se mezi tři soupeře po míči, který vysoko vyběhnutý brankář vyrazil jen nad sebe, všechny přetlačil a uklidil do prázdné brány.

Závěr zápasu už jsme si zkušeně pohlídali, drželi se na míči, a soupeři nedovolili žádný tlak. Veledůležité dva body jsme si tak připsali do tabulky a poprvé od osudného zápasu s Alienou jsme vystrčili hlavu nad sestupové vody. Zachránu v této složité sezóně můžeme potvrdit už tuto neděli proti Warrioru. Youngsters Fakin Champions!

Letošní sezóna nás nezastihla v dobré formě. Dlouhodobá zranění, pracovní změny nebo například trest našeho kapitána, to všechno napomohlo k situaci, že se krčíme na spodku tabulky. Na tuto situaci bylo potřeba již nutné reagovat, a tak se vedení rozhodlo doplnit kádr za každou cenu. Rozhodilo sítě na všech frontách a netrvalo dlouho a přišli první odezvy. Jako první byl podepsán mladý útočný talent, Jaroslav Veselý, který v 18 letech teprve začne sbírat zkušenosti z malého fotbalu. Druhou akvizicí je Carlo Maria Maione, který je už přeci jenom zkušenějším a ve fotbalovém prostředí známějším borcem. S Carlosem jsme se zatím domluvili pouze na hostování do konce sezóny, nicméně po začlenění do kádru očekáváme, že se povede doladit přestup natrvalo. Obě nové tváře byli připraveny vyběhnout v 8.kole na plac, kde nás čekal houževnatý soupeř, Inter Ohradní, kterému se dávají díky nepříjemné defenzivě góly velmi těžko. Jelikož je pro nás momentálně už každý zápas klíčový, tak to kluci vzali zodpovědně a byli připraveni v počtu 13 lidí. Soupiska se nakonec osekala na deset borců a netrpělivě jsme čekali na zprávu ze svazu, kde se jednalo o prominutí trestu pro našeho kapitána. Svaz vzal nejspíš v potaz, že se jednalo za celou historii prakticky o náš první prohřešek, a tak dal chvilku před zápasem našemu kapitánovi zelenou, za což na dálku děkujeme.

Po seznámení s novými tvářemi a udělení pokynů jsme mohli začít. Do zápasu jsme nakonec ze začátku nastoupili pouze v deseti, protože Charvát si ještě dával navíc v podobě Střešovického tréninku. Bylo jasné, že jakmile s Interem dostaneme první gól, jen těžko se nám bude výsledek obracet, a tak jsme hlavně ze začátku chtěli hrát ostražitě. Nakonec jsme to ale byli my, kdo soupeře zaskočil. Hned při prvním střídání a zároveň prvním dotekem po rohovém kopu otevřel skóre náš nový přírůstek Maione. Inter spoléhal na svůj tvrdý obranný val a dopředu se dostával pouze z nákopů od brány. Náš tým byl naopak při chuti, a především nové tváře Maione s Veselým se dostávali do zajímavých šancí, které soupeřův brankář výborně likvidoval. Na zápas nakonec dorazil se velkým zpožděním i Charvát, a tak mohl vidět, jak se do šancí dostávala i naše druhá útočná dvojce Koudelka s Maršounem. Náš kapitán měl po pauze opět hlad po gólech, a tak po výborné přihrávce od Veselého nečekaně zavěsil pod klacek 2:0. Na konci poločasu jsme trošku polevili a po sérii nákopů, odražených míčů a bůh ví čeho z ničeho nic Inter třikrát orazítkoval naše tyče. Poločasový hvizd nás naštěstí vysvobodil z tlaku a mohli jsme orazit.

Do druhého poločasu jsme vlétli stejně jako do toho prvního, vynikající Maione vypresoval míč a v úniku pomocí teče zvyšoval na 3:0. Jeho naprosto fenomenální premiérový výkon potvrdil o pár minut později, kdy završil hattrick. Po vynikající kombinaci celého týmu si na hranici vápna dovolil do zakončení přidat rabónu a sklidil tak potlesk celého týmu. Vůbec poprvé v historii se nám povedlo dát proti Interu více než tři góly, což bylo na naší útočné chuti znát. Do útoku celého týmu se zapojovali vysunutím i všichni obránci, kteří neměli v zápase tolik obranných povinností. Žádné povinnosti tentokrát neměl ani brankář Nováček, kterému ke konci zápasu bohužel zkazil čisté konto svou nepřesnou přihrávkou Maršoun. Kromě darované branky se Inter dál na nic nezmohl, a tak slavíme první důležité záchranářské vítězství.

„Útočná kvalita šla nahoru, tyhle mladé pušky mají ještě plno elánu, kdybych to věděl, tak ani nejdu“ s úsměvem zhodnotil Koubek, který přiznal, že se mu na večer už takhle moc přes celou Prahu nechtělo. Nicméně celý tým ocenil, že se náš špílmachr objevil. Na zápase se po delší době objevil i náš fanoušek číslo jedna Pilát, který odcházel velmi spokojený s nákupy nových hráčů a celkovým výkonem našeho týmu. Příští týden nás čeká další záchranářský duel s Debaklem.

V zápase druhého kola jsme se v neděli v podvečer střetli s Uraganem, dalším z početné řady ukrajinských mančaftů v naší skupině. Zatímco naše soupiska se lepila co to šlo, soupeř dorazil v početné tlupě včetně několika fanoušků a fanynek. Že se nejedná o žádná ořezávátka, nám mohl napovědět výsledek z minulého kola, kdy přejeli tradičně silný Pneuservis Bartoušek 10:1. Naše řady nakonec na poslední chvíli vyztužil Koudelka a na výpomoc z béčka dorazil Vávra, a se dvěma hráči na střídání tak naše naděje rázem raketově vzrostli.

Začátek zápasu byl z naší strany hodně opatrný, a iniciativa byla po většinu času na kopačkách soupeře. Nováček v bráně tak musel být neustále v pozoru. Jeho pozornost se rozhodl jednou vyzkoušet i Bílý, a z téměř nulového úhlu poslal nečekaný míč směrem na naší branku. Nováček sice koukal po ráně do čela trochu překvapeně, ale míč se odrazil ven, a tak tato humorná vložka skončila naštěstí pouze soupeřovým rohem. První půli jsme nebyli příliš nebezpeční, spoustu nadějných situací se nám nedařilo dotáhnout do zakončení, a Uragan hoden svého jména toho využíval k rychlým kontrům. Z jednoho takového se jim podařilo skórovat a půle tak skončila 1:0.

O půli jsme poladili taktické detaily a do zbytku zápasu šli s jasným cílem vydolovat zde nějaké ty body. Vrátit se do zápasu nám pomohl sám soupeř. Uvnitř vápna nesmyslným zakrokem přejel kotníky zády k bráně stojícího Koudelky a na světě byla penalta. K té se postavil tradiční exekutor Maršoun a bezpečně proměnil. A rázem bylo Youngsters plné hřiště. Náš zlepšený výkon byl po chvíli odměněn vedoucí brankou, na Tetivův roh si seběhl opět Maršoun a procedil míč přes klubko bránících hráčů až do sítě. Uragan začal ztrácet nervy a nebyl vubec schopný se dostat přes naší skvěle fungující defenzívu, do které se poctivě zapojovala celá pětice na hřišti. Z obranné ulity jsme navíc dokázali pravidelně vystrkovat růžky. Charvát získal míč na vlastní polovině, potáhl po lajně, a na zadní tyči našel zapomenutého Koudelku, který nám ve skluzu přinesl ještě více klidu na kopačky. Toto všechno jsme stihli snad ještě během prvních deseti minut druhé půle.

To už byla pro namistrované ukrajince poslední kapka a nedlouho poté jeden z hráčů Uragánu předvedl další nesmyslný zkrat. V přerušené hře inkasoval Maršoun tvrdý úder loktem či snad dokonce pěstí do zad, a protože byl pomezní sudí pozorný, nemohlo přijít nic jiného než červená karta. Po zákroku se museli chvíli krotit emoce, což si užíval zejména Mihula, známý to provokatér. Naštěstí se ale neinspiroval u kapitána své oblíbené Slavie v právě probíhajícím derby, a udržel vše v rámci slovní přestřelky a dělání ramen. Po vyloučení už bylo víceméně jasné, že v aktuálním nastavení obou týmů už zápas nepustíme. Obrana fungovala bezchybně a naopak jsme to mohli být my, kdo přidá další branky. Nakonec už jich ale nebylo potřeba a tak si z Pražačky odvážíme velice cennou výhru 3:1.

V prvním kole nás čekal hratelný soupeř UTS Vršovice, který se po malé pauze opět vrátil do druhé ligy. Bohužel se jedná o tým, proti kterému, se nám moc v koncovce nedaří, a to se potvrdilo i tentokrát. Naše sestava byla stavěná spíše defenzivně, protože některé hvězdy opět dali přednost něčemu jinému. V útoku jsme tak spoléhali pouze na duo Maršoun-Koudelka.

Do zápasu jsme vlétli aktivně a v prvních minutách jsme měli minimálně čtyři až pět tutovek, ve kterých jsme postupně selhali. V koncovce se především trápil kapitán Maršoun, který dokonce orazítkoval i břevno. Po festivalu zákroků brankáře Vršovic přišla slepá pasáž, kdy oba týmy hráli vyrovnanou partii a čekalo se na první branku. Především naši obránci Letko s Náprstkem dirigovaní lídrem Bílým, odváděli výbornou práci.

Druhý poločas od nás nebyl dobrý, ale ani soupeř nedisponoval šancemi. Utkání tak nakonec rozhodla maličkost, po totálně písknutém nesmyslu domácí rozehráli na půlce rychle standartku a trošku se štěstím se po odrazu dostali do vedení. Po obdrženém gólu bylo prakticky hotovo, jelikož Mihula musel o poločase ze hřiště a s jedním hráčem na střídání jsme úplně odpadli. Náš následný tlak byl bezzubý, ani při hře s brankářem jsme nic moc nevymysleli, ba naopak v závěru jsme ještě jednou inkasovali.

Zkrátka tak jak jsme na konci jarní sezóny skončili, tak jsme tu podzimní začali a to bez gólů. Staré přísloví říká, že když nedáš gól nevyhraješ a na tom asi něco bude. Bojovnost našim borcům opět nechyběla, ale ta fotbalovost se sama jen tak bez těch techničtějších hráčů neobjeví. Na druhou stranu, kdyby to bylo rychle tři nula asi by to také vypadalo jinak, každopádně soupeř si to vydřel a zaslouženě vyhrál.

Štěrboholy, jedno z nejhorších hřišť ze seznamu, kde se Hanspaulka může hrát, hostilo náš poslední duel jarní sezóny. Nejenom, že tam jedete půl dne, ale ještě máte pocit, že už snad ani nejste v Praze a nakonec zjistíte, že tam na tom letišti by bylo vhodnější hrát 8+1. Každopádně jsme se tam nějak sešli spíš domluvit rozlučku a podle toho také utkání „opět o ničem“ vypadalo. Jakýkoliv výsledek totiž prakticky neměl na umístění obou celků vliv. Soupeř bez svých útočných opor zalezl do svého brankoviště a hrozil prakticky jenom z brejků, které po celý zápas jednoduše likvidoval Nováček. I když nám větší držení míče a tvorba hry dělá celkem problém, museli jsem tak tuto roli přijmout my. Bohužel v sestavě nebyl ani jeden ze tří středových playmakerů, a tak naše kombinace byla dost kostrbatá. Největší šanci měl při sólu útěku Koudelka, ale neproměnil a když Mihula ve druhém poločase trefil pouze tyč, skončil zápas bez branek. Šancí jsme měli v zápase víc, ale tak nějak si to celé říkalo o dělbu bodů a remíza je tak zasloužená na obě strany. Diváci tentokrát zůstali doma a udělali dobře, protože se na to upřímně moc nedalo koukat. Oba týmy si splnili povinnost a mohou se těšit na letní dovolené před podzimní částí.