V mrazivé neděli nás na Novoškolské čekal poslední tým tabulky, Warrior MAC. Přes nepříliš fotbalové počasí jsme se sešli v hojném počtu, střídačka čítala celé tři kusy. Čas si našel dokonce i tuto sezónu spíše absentující Koubek.

Zápas se od začátku nesl v celkem poklidném tempu, soupeř už přijel víceméně smířený se sestupem, přestože matematická šance ještě žila, a my jsme se s vědomím jasné fotbalové převahy také nikam moc nehnali. První gól zařídil svou akcí Bílý, který dostal před zápasem od kapitána Maršouna jasné instrukce – více se pokoušet o zakončení. Jakoby chtěl dokázat svá slova, že není žádný obávaný kanonýr, tak svůj projektil z dobré pozice nasměřoval někam k rohovému praporku. Tam však stál připravený Letko, od kterého se odrazil míč za bezmocného brankáře.

Po trochu hluché pasáži si nakonec vzal míč Koudelka, promotal se přes tři hráče, následně si položil i brankáře, a pohodlně skóroval. Bezpečný náskok do kabin nám pak chvíli před půlí přinesl Bílý, který tentokrát seřídil svá mířidla bezchybně.

Druhý poločas pokračoval v podobném duchu jako ten první, s naší trvalou převahou a občasnou ležérností, která dovolila párkrát vyniknout i Nováčkovi v brance. Čtvrtý zářez v síti Warrioru si připsal svou první brankou v sezóně Charvát, když využil střílené přihrávky od Koubka. Warrior se poté zmohl alespoň na čestný úspěch, a úspěšným brejkem potrestal další z řady našich laciných ztrát při kombinaci na půlce.

Zápas i tak Youngsters dohrávali v uvolněné náladě, a na cestu do třetí ligy Warrioru přibalili ještě další dva banány. V obou případech šlo o dobře vyřešené přečíslení dva na jednoho. Nejdříve nachytal brankáře na přední tyči Maione, a následně Mihulovu pobídku zužitkoval Maršoun. To nezapomněl okomentovat soupeřův brankář, který svého obránce seřval, že když jdou na něj ve dvou, tak je přece úplně jasný kam bude nahrávat. Jakoby zapomněl, že existuje taky možnost vystřelit, jak mu koneckonců ukázal Maione chvíli před tím.

Konec tedy 6:1 a druhou ligu si zahrajeme i příští rok! Dokáží Youngsters 05. prosince v posledním kole prodloužit vítěznou serii a zakončí sezónu čtvrtou výhrou v řadě, nebo se předčasně uloží k zimnímu spánku? Hodně napoví i počasí, sníh v posledním kole každopádně odmítáme!

Obrovsky důležitý zápas nás čekal ve středu 15.11. na podmáčeném plácku na Aritmě. Naše celkem nabitá sestava, čítající i hlavní hvězdu minulého kola Maioneho, dávala naději na kvalitní podívanou, ale nacucaný koberec na Aritmě naše očekávání trochu brzdil. Těžký terén vyhovoval spíše méně pohyblivému soupeři, který taktiku nakopávaných míčů na vesměs stojaté hráče vepředu vyznává dlouhodobě, terén, neterén.

První půle příliš kvalitní podívané ani šancí nenabídla a do poločasové přestávky se tak šlo za bezbrankového stavu. Nespokojený s pohybem hráčů před sebou byl zejména Nováček v brance a do druhé půle tak bylo třeba přidat a přitvrdit.

Vstup do druhé půle vypadal velmi nadějně, nejdříve Charvát v samostatném úniku trefil bodlem pouze tyč, a poté jsme soupeře zamkli před jeho brankou sérií rohů a nebezpečných zavarů. Ve chvíli, kdy se zdálo být pouze otázkou času, kdy se ujmeme vedení, udeřil nečekaně soupeř. Odražený míč hráč Debaklu se štěstím propasíroval skrz Charváta, dobíhající Tetiva ještě vše mohl zachránit, ale při obranném zákroku mu smolně podjeli nohy a spolu s míčem vzal i soupeře. Následoval přímák z hranice vápna, se kterým si hráč Debaklu poradil náramně a propálil Nováčka v bráně.

Inkasovaný gól ale jakoby Youngsters ještě více nakopl, zakousli se do svého soupeře a šance střídala šanci. Výsledek se nám nakonec podařilo otočit dvěma slepenými góly zhruba čtvrt hodinky před koncem. Nejprve prokázal skvělou orientaci ve vápně Maione, jako první si našel míč v chumlu před bránou a prostřelil brankáře Debaklu. Chvíli poté nejdůraznější hráč zápasu Náprstek potvrdil svoji pozici, vrhnul se mezi tři soupeře po míči, který vysoko vyběhnutý brankář vyrazil jen nad sebe, všechny přetlačil a uklidil do prázdné brány.

Závěr zápasu už jsme si zkušeně pohlídali, drželi se na míči, a soupeři nedovolili žádný tlak. Veledůležité dva body jsme si tak připsali do tabulky a poprvé od osudného zápasu s Alienou jsme vystrčili hlavu nad sestupové vody. Zachránu v této složité sezóně můžeme potvrdit už tuto neděli proti Warrioru. Youngsters Fakin Champions!

Letošní sezóna nás nezastihla v dobré formě. Dlouhodobá zranění, pracovní změny nebo například trest našeho kapitána, to všechno napomohlo k situaci, že se krčíme na spodku tabulky. Na tuto situaci bylo potřeba již nutné reagovat, a tak se vedení rozhodlo doplnit kádr za každou cenu. Rozhodilo sítě na všech frontách a netrvalo dlouho a přišli první odezvy. Jako první byl podepsán mladý útočný talent, Jaroslav Veselý, který v 18 letech teprve začne sbírat zkušenosti z malého fotbalu. Druhou akvizicí je Carlo Maria Maione, který je už přeci jenom zkušenějším a ve fotbalovém prostředí známějším borcem. S Carlosem jsme se zatím domluvili pouze na hostování do konce sezóny, nicméně po začlenění do kádru očekáváme, že se povede doladit přestup natrvalo. Obě nové tváře byli připraveny vyběhnout v 8.kole na plac, kde nás čekal houževnatý soupeř, Inter Ohradní, kterému se dávají díky nepříjemné defenzivě góly velmi těžko. Jelikož je pro nás momentálně už každý zápas klíčový, tak to kluci vzali zodpovědně a byli připraveni v počtu 13 lidí. Soupiska se nakonec osekala na deset borců a netrpělivě jsme čekali na zprávu ze svazu, kde se jednalo o prominutí trestu pro našeho kapitána. Svaz vzal nejspíš v potaz, že se jednalo za celou historii prakticky o náš první prohřešek, a tak dal chvilku před zápasem našemu kapitánovi zelenou, za což na dálku děkujeme.

Po seznámení s novými tvářemi a udělení pokynů jsme mohli začít. Do zápasu jsme nakonec ze začátku nastoupili pouze v deseti, protože Charvát si ještě dával navíc v podobě Střešovického tréninku. Bylo jasné, že jakmile s Interem dostaneme první gól, jen těžko se nám bude výsledek obracet, a tak jsme hlavně ze začátku chtěli hrát ostražitě. Nakonec jsme to ale byli my, kdo soupeře zaskočil. Hned při prvním střídání a zároveň prvním dotekem po rohovém kopu otevřel skóre náš nový přírůstek Maione. Inter spoléhal na svůj tvrdý obranný val a dopředu se dostával pouze z nákopů od brány. Náš tým byl naopak při chuti, a především nové tváře Maione s Veselým se dostávali do zajímavých šancí, které soupeřův brankář výborně likvidoval. Na zápas nakonec dorazil se velkým zpožděním i Charvát, a tak mohl vidět, jak se do šancí dostávala i naše druhá útočná dvojce Koudelka s Maršounem. Náš kapitán měl po pauze opět hlad po gólech, a tak po výborné přihrávce od Veselého nečekaně zavěsil pod klacek 2:0. Na konci poločasu jsme trošku polevili a po sérii nákopů, odražených míčů a bůh ví čeho z ničeho nic Inter třikrát orazítkoval naše tyče. Poločasový hvizd nás naštěstí vysvobodil z tlaku a mohli jsme orazit.

Do druhého poločasu jsme vlétli stejně jako do toho prvního, vynikající Maione vypresoval míč a v úniku pomocí teče zvyšoval na 3:0. Jeho naprosto fenomenální premiérový výkon potvrdil o pár minut později, kdy završil hattrick. Po vynikající kombinaci celého týmu si na hranici vápna dovolil do zakončení přidat rabónu a sklidil tak potlesk celého týmu. Vůbec poprvé v historii se nám povedlo dát proti Interu více než tři góly, což bylo na naší útočné chuti znát. Do útoku celého týmu se zapojovali vysunutím i všichni obránci, kteří neměli v zápase tolik obranných povinností. Žádné povinnosti tentokrát neměl ani brankář Nováček, kterému ke konci zápasu bohužel zkazil čisté konto svou nepřesnou přihrávkou Maršoun. Kromě darované branky se Inter dál na nic nezmohl, a tak slavíme první důležité záchranářské vítězství.

„Útočná kvalita šla nahoru, tyhle mladé pušky mají ještě plno elánu, kdybych to věděl, tak ani nejdu“ s úsměvem zhodnotil Koubek, který přiznal, že se mu na večer už takhle moc přes celou Prahu nechtělo. Nicméně celý tým ocenil, že se náš špílmachr objevil. Na zápase se po delší době objevil i náš fanoušek číslo jedna Pilát, který odcházel velmi spokojený s nákupy nových hráčů a celkovým výkonem našeho týmu. Příští týden nás čeká další záchranářský duel s Debaklem.

V zápase druhého kola jsme se v neděli v podvečer střetli s Uraganem, dalším z početné řady ukrajinských mančaftů v naší skupině. Zatímco naše soupiska se lepila co to šlo, soupeř dorazil v početné tlupě včetně několika fanoušků a fanynek. Že se nejedná o žádná ořezávátka, nám mohl napovědět výsledek z minulého kola, kdy přejeli tradičně silný Pneuservis Bartoušek 10:1. Naše řady nakonec na poslední chvíli vyztužil Koudelka a na výpomoc z béčka dorazil Vávra, a se dvěma hráči na střídání tak naše naděje rázem raketově vzrostli.

Začátek zápasu byl z naší strany hodně opatrný, a iniciativa byla po většinu času na kopačkách soupeře. Nováček v bráně tak musel být neustále v pozoru. Jeho pozornost se rozhodl jednou vyzkoušet i Bílý, a z téměř nulového úhlu poslal nečekaný míč směrem na naší branku. Nováček sice koukal po ráně do čela trochu překvapeně, ale míč se odrazil ven, a tak tato humorná vložka skončila naštěstí pouze soupeřovým rohem. První půli jsme nebyli příliš nebezpeční, spoustu nadějných situací se nám nedařilo dotáhnout do zakončení, a Uragan hoden svého jména toho využíval k rychlým kontrům. Z jednoho takového se jim podařilo skórovat a půle tak skončila 1:0.

O půli jsme poladili taktické detaily a do zbytku zápasu šli s jasným cílem vydolovat zde nějaké ty body. Vrátit se do zápasu nám pomohl sám soupeř. Uvnitř vápna nesmyslným zakrokem přejel kotníky zády k bráně stojícího Koudelky a na světě byla penalta. K té se postavil tradiční exekutor Maršoun a bezpečně proměnil. A rázem bylo Youngsters plné hřiště. Náš zlepšený výkon byl po chvíli odměněn vedoucí brankou, na Tetivův roh si seběhl opět Maršoun a procedil míč přes klubko bránících hráčů až do sítě. Uragan začal ztrácet nervy a nebyl vubec schopný se dostat přes naší skvěle fungující defenzívu, do které se poctivě zapojovala celá pětice na hřišti. Z obranné ulity jsme navíc dokázali pravidelně vystrkovat růžky. Charvát získal míč na vlastní polovině, potáhl po lajně, a na zadní tyči našel zapomenutého Koudelku, který nám ve skluzu přinesl ještě více klidu na kopačky. Toto všechno jsme stihli snad ještě během prvních deseti minut druhé půle.

To už byla pro namistrované ukrajince poslední kapka a nedlouho poté jeden z hráčů Uragánu předvedl další nesmyslný zkrat. V přerušené hře inkasoval Maršoun tvrdý úder loktem či snad dokonce pěstí do zad, a protože byl pomezní sudí pozorný, nemohlo přijít nic jiného než červená karta. Po zákroku se museli chvíli krotit emoce, což si užíval zejména Mihula, známý to provokatér. Naštěstí se ale neinspiroval u kapitána své oblíbené Slavie v právě probíhajícím derby, a udržel vše v rámci slovní přestřelky a dělání ramen. Po vyloučení už bylo víceméně jasné, že v aktuálním nastavení obou týmů už zápas nepustíme. Obrana fungovala bezchybně a naopak jsme to mohli být my, kdo přidá další branky. Nakonec už jich ale nebylo potřeba a tak si z Pražačky odvážíme velice cennou výhru 3:1.

V prvním kole nás čekal hratelný soupeř UTS Vršovice, který se po malé pauze opět vrátil do druhé ligy. Bohužel se jedná o tým, proti kterému, se nám moc v koncovce nedaří, a to se potvrdilo i tentokrát. Naše sestava byla stavěná spíše defenzivně, protože některé hvězdy opět dali přednost něčemu jinému. V útoku jsme tak spoléhali pouze na duo Maršoun-Koudelka.

Do zápasu jsme vlétli aktivně a v prvních minutách jsme měli minimálně čtyři až pět tutovek, ve kterých jsme postupně selhali. V koncovce se především trápil kapitán Maršoun, který dokonce orazítkoval i břevno. Po festivalu zákroků brankáře Vršovic přišla slepá pasáž, kdy oba týmy hráli vyrovnanou partii a čekalo se na první branku. Především naši obránci Letko s Náprstkem dirigovaní lídrem Bílým, odváděli výbornou práci.

Druhý poločas od nás nebyl dobrý, ale ani soupeř nedisponoval šancemi. Utkání tak nakonec rozhodla maličkost, po totálně písknutém nesmyslu domácí rozehráli na půlce rychle standartku a trošku se štěstím se po odrazu dostali do vedení. Po obdrženém gólu bylo prakticky hotovo, jelikož Mihula musel o poločase ze hřiště a s jedním hráčem na střídání jsme úplně odpadli. Náš následný tlak byl bezzubý, ani při hře s brankářem jsme nic moc nevymysleli, ba naopak v závěru jsme ještě jednou inkasovali.

Zkrátka tak jak jsme na konci jarní sezóny skončili, tak jsme tu podzimní začali a to bez gólů. Staré přísloví říká, že když nedáš gól nevyhraješ a na tom asi něco bude. Bojovnost našim borcům opět nechyběla, ale ta fotbalovost se sama jen tak bez těch techničtějších hráčů neobjeví. Na druhou stranu, kdyby to bylo rychle tři nula asi by to také vypadalo jinak, každopádně soupeř si to vydřel a zaslouženě vyhrál.

Štěrboholy, jedno z nejhorších hřišť ze seznamu, kde se Hanspaulka může hrát, hostilo náš poslední duel jarní sezóny. Nejenom, že tam jedete půl dne, ale ještě máte pocit, že už snad ani nejste v Praze a nakonec zjistíte, že tam na tom letišti by bylo vhodnější hrát 8+1. Každopádně jsme se tam nějak sešli spíš domluvit rozlučku a podle toho také utkání „opět o ničem“ vypadalo. Jakýkoliv výsledek totiž prakticky neměl na umístění obou celků vliv. Soupeř bez svých útočných opor zalezl do svého brankoviště a hrozil prakticky jenom z brejků, které po celý zápas jednoduše likvidoval Nováček. I když nám větší držení míče a tvorba hry dělá celkem problém, museli jsem tak tuto roli přijmout my. Bohužel v sestavě nebyl ani jeden ze tří středových playmakerů, a tak naše kombinace byla dost kostrbatá. Největší šanci měl při sólu útěku Koudelka, ale neproměnil a když Mihula ve druhém poločase trefil pouze tyč, skončil zápas bez branek. Šancí jsme měli v zápase víc, ale tak nějak si to celé říkalo o dělbu bodů a remíza je tak zasloužená na obě strany. Diváci tentokrát zůstali doma a udělali dobře, protože se na to upřímně moc nedalo koukat. Oba týmy si splnili povinnost a mohou se těšit na letní dovolené před podzimní částí.

Vedro jak v peci, tři kola do konce sezóny a jistota, že si zahrajeme druhou ligu i na podzim, to vše naznačovalo, že naše soupiska opět nebude čítat dvě pětky. Nakonec tím největším problémem však byla viróza, která postupně pokosila některé naše borce, kteří se přidali na už tak početnou dlouhodobou marodku. Hecovat tak musel kapitán Maršoun, kterému teplé počasí absolutně nesvědčí a tak, že je nemocný v tomhle teplíčku nikoho absolutně nepřekvapí. Hájek pro jistotu selhal v dopravě a tak bylo jasné, že si to střihneme pouze s jedním hráčem na střídání. Audi naopak bylo připravené velmi dobře, početný zástup afrických borců nasvědčoval tomu, že náš soupeř s fyzičkou a teplem mít problém rozhodně nebude.

Zápas začal velmi netradičně, když rozhodčí spustil na oba kapitány cizím jazykem, načež náš kapitán ze sebe dostal anglicky pouze „na to seru“ a Nováček tak musel chytat proti slunci. Debata o jazykové vybavenosti našeho kapitána pokračovala i po úvodním hvizdu a než jsme se rozkoukali, tak si Nováček připsal první famózní zákrok. Aktivní audina ihned začala určovat tempo hry a tlačit se do našeho vápna. Přesto jsme to byli my, kteří jsme hned v úvodních minutách soupeři připravili velké překvapení. Napomohli nám k tomu jak jinak, než dobře sehrané standardní situace. Nejprve se Maršoun po autu od Mihuly zavěsil do vzduchu a hlavou otevřel skóre, aby ihned poté po nacvičeném rohu s Koubkem navýšil na 2:0. Bohužel jakoby jsme si mysleli, že nemusíme bránit a soupeře rozstřílíme a než jsme se nadáli, Audi vedlo pohodlně 4:2. Vedro nám moc nesvědčilo, nechtělo se nám běhat a tak nějak celkově jsme hráli jenom, že musíme. Naopak na druhé straně afričtí tanečníci lítali po celém hřišti a zkoušeli nejeden míčový trik. Kromě klasicky výborného Nováčka z našeho týmu vyčníval pouze playmaker Koubek, však aby ne, když několik předchozích kol odpočíval, zhodnotil vedoucí mužstva Mihula. Poločas jsme tak nějak dochodili a spíš se těšili na konec, než že bychom měli sílu a chuť s nepříznivým výsledkem něco dělat.

Druhý poločas začal přesně tak, jak skončil ten první. Náš soupeř se aktivně mazlil s balónem a my spíš čekali na nějaký brejk. Velký špatný, ale předváděl v útoku Maršoun a jelikož neudržel nahoře ani jeden míč, tak soupeř neustále útočil. Zlepšený obranný výkon naopak v druhém poločase předvedla především dvojce Bílý s Vokounem, kteří aktivně střežili africké atlety. Drobných faulů se při bránění začali dopouštět Letko s Mihulou a následně i do té doby v klidu hrající soupeř. Rozhodčí pomalu přestal zvládat své rozhodnutí a především díky němu se rozhodnuté utkání začalo víc a víc hrotit. Naše fauly byli spíš taktické, kdežto soupeř několikrát nesmyslně dojel situaci, kde prostě věděl, že nemohl být u balonu první. Následně po odpískaném faulu nakopl útočník Audi jednoho z našich hráčů a strhla se malá strkanice. Korunu všemu nasadil nehrající trenér Audi, který byl za kladného stavu pro jeho tým nezvykle nervózní a dokonce si došel slovní přestřelku s Mihulou vyřešit až na trávník. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam! Situace se uklidnila, hrálo se dál a najednou z ničeho nic po souhře Maršouna s Koubkem jsme dali v 58´ minutě gól. Aktivní Koubek poté zavelel jako správný špílmachr, že to ještě kousnem a také se tak stalo! Nejprve jsme si nechali orazítkovat břevno, poté si převzal míč právě Koubek a s citem rozjel hlášenou poslední akci zápasu. Precizní přihrávkou nahrál ihned balón nahoru do obsazeného Mihuly, který se dvěma obránci na zády parádně sklepl míč pro Maršouna. Přesto, že náš kapitán byl rozhodně do té doby nejhorší na hřišti, tak se ranou z první nemýlil. Završil hattrick a vyrovnal tak na 4:4. „Kvalitu“ ještě v závěru předvedl rozhodčí, který i přesto, že hlásil poslední akci a ještě ani celá naše pětka po gólu nebyla na vlastní polovině, odpískal rozehrávku. Audi ihned valilo v přečíslení útok na naší bránu a pouze s velkým štěstím jsme neobdrželi gól. Poté po odkopu ještě přijel jeden z hráčů opět nesmyslně do Mihuly. Uviděl za to žlutou kartu a následně konečně rozhodčí písknul konec. Na konci zápasu jsme si všichni v poklidu sportovně podali ruku, až na vedoucího z týmu Audi, který měl opět nějaké nesmyslné řeči… k tomu asi není raději ani co říct. Soupeř si rozhodně za předvedenou hru zasloužil vyhrát, ale prakticky se o bod připravil úplně, ale úplně sám protože my k němu přišli jako slepý k houslím.

Zkušenost a fotbalová chytrost proti mladickému nadšení. I tak by se dal shrnout páteční zápas proti mladým puškám z týmu MFK Klokan B, který je tvořen zejména dorostenci z Fotbalové Akademie A. Zbura. Tento tým jen pár dní před naším vzájemným zápasem jasně ovládl finále Pražského Poháru dorostu, a tak bylo jasné, že kluci v sobě nějakou kvalitu budou mít.

Na malém hanspaulském hřišti ale rozhodují úplně jiné faktory, a tak bylo velice rychle jasné, kdo bude v tomto zápase tahat za kratší konec provazu. Ihned v první minutě nevypustil zdánlivě příliš dlouhý dloubanec za beky Veselý, v souboji přeskočil váhajícího brankáře hostí, a hlavou poslal míč směrem na prázdnou svatyni soupeře. Cestu míče do branky ještě jistil na zadní tyči Maršoun, nechtěl ale jen slíznout smetanu, a gól nechal Veselému. Pak jsme v nasazení trochu polevili a zejména v rozehrávce jsme si počínali dosti bohorovně. Nováček v bráně si musel připsat pár svých klasických zázračných zákroků na čáře a pak dal bekům hlasitě najevo svojí nespokojenost. Mladí Klokani nadšeně rotovali a bylo jich plné hřiště, ale jak v zakončení, tak v obranných situacích si počínali velmi naivně, a Youngsters tak nemilosrdně trestali kdykoliv se jim naskytla příležitost. Do půle přidali ještě po dvou kusech Maršoun s Koudelkou, jednou se trefil Mihula. Zejména některé kombinace našeho bratrského dua na hrotu byly pochoutkou pro každého fotbalového labužníka.

Druhá půle se nesla ve velmi podobném duchu, jen jsme si kromě smrtelných brejků začali i trochu užívat zábavy na balonku. Charvát si klasicky počítal housle, aktivní Koudelka vyhledával souboje jeden na jednoho, a i Letko se nám trochu osmělil v rozehrávce. Ledový klid Bílého na míči už snad ani není třeba zmiňovat. Hattrick nakonec zaknihoval Koudelka, dokonce pět fíků si dohromady připsal kapitán Maršoun, a konečné skóre na 11:1 pečetil Charvát, který na zadní tyči uklidil Mihulův dlouhý aut obávaným dvojákem.

Mladíky z Klokana je třeba určitě pochválit za aktivní hru, ve které pokračovali po celý zápas i přes značně nepříznivé skóre. Až naberou trochu zkušeností a přidají větší klid na míči, dostaví se určitě i lepší výsledky. My už to přece jenom nějaký ten pátek hrajem, a tak jsme si dnes připsali pohodlnou a vysokou výhru. Příští týden nás čeká odpočinek a další zápas tak odehrajeme až 31.05. na Čechii Smíchov proti Audi United.

Středeční finálové utkání MOL cupu velmi nepříjemně ovlivnilo naši soupisku, jelikož máme v týmu pár rudých snílků, kteří letos opět cejtí šanci na úspěch. Bohužel, tak jako to nevyšlo Spartě, to nevyšlo ani nám. Nejenom fotbalový souběh, ale především i velká vlna zranění nás odsoudila k utkání bez střídání. Naopak Sarmat dorazil v plné polní, navíc se dvěma velmi atletickými borci tmavé pleti, kteří byli k nezastavení.

Začátek utkání nám vyšel a ze zajištěné obrany jsme se postupně dostávali do šancí více než náš soupeř. Naše aktivita byla i po perfektně sehraném rohu odměněna brankou na 1:0, když Maršoun po Hájkově rozehrání propálil vše, co mu stálo v cestě. Bohužel konec poločasu nás zastihl trochu nepřipravené. Nejprve zatáhl Bílý za ruční brzdu a kopala se penalta, kterou Sarmat proměnil a než jsme se rozkoukali, Nováček v souboji sestřelil pozdním výběhem útočníka a kopala se opět penalta. Tu tentokrát Nováček zlikvidoval, bohužel opět na nohu exekutorovi a ten se z dorážky nemýlil. Do konce poločasu Sarmat udeřil ještě jednou a nám už pomalu docházeli síly.

Ve druhém poločase jsme unaveni čekali na svojí šanci a ta po perfektním brejku přišla. Snížení krásnou střelou pod klacek zajistil Tetiva. Bohužel další šance z naší strany moc nepřicházeli a aktivní Sarmat poklidnou rozehrou unavoval naše nohy natolik, že jsme nebyli schopni zachytávat náběhy aktivních útočníků. Velmi špatné bránění předvedl Maršoun a po jeho chybách v závěru Sarmat dvakrát pečetil své vítězství. Soupeř měl kvalitu, zkušeně nás rozebral a zaslouženě vyhrál, bohužel bez střídání se na téhle úrovni s naší nulovou fyzičkou hrát nedá.

Páté kolo bylo před námi a naše herní forma nebyla úplně špatná, nicméně bohužel zatím nevedla k bodovým ziskům. Po minulém utkání, kdy se nám nepovedla soupiska, jsme se tentokrát mohli těšit z návratu Letka, Veselého, Steinochera a dokonce i Bílý přijel včas. Důležitost utkání nepodcenil ani brankář Nováček, který byl na place jako první minimálně třičtvrtě hodiny před zápasem, jen tak dál! Náš soupeř poněkud překvapivě zatím ještě neprohrál a se skóre (26:6) po čtyřech utkáních, byl jasně považován za favorita tohoto klání.

Začátek zápasu byl z naší strany velmi rozlítaný a na dlouhém hřišti na Aritmě to bylo velmi znát. Perfektní kombinace, a hlavně rychlé náběhy za obranu nám dělali velký problém a než jsme se rozkoukali otevřel Moravec skóre. V zápětí nám ihned na kopačky dodal klid Maršoun, který po parádní dlouhé přihrávce od Mihuly, prakticky po prvním doteku v zápase s míčem, vyrovnal na 1:1. Naše obrana se pak uklidnila, srovnala do bloku a začala spoléhat na opět aktivního Koudelku, kterého bylo celé hřiště. Nejprve se protancoval parádním sólem až před brankáře, na kterém si bohužel při kličce vylámal zuby, aby se posléze opět parádním sólem, po dlouhém autu od Mihuly, dostal do stejné situace a tentokrát obstřelem nezaváhal. Další branku přidal Maršoun a poté opět Koudelka a vypadalo to, že je po zápase. Debakl nebyl schopen během do konce prvního poločasu cokoliv vymyslet a každý střelecký pokus šel buď vedle nebo do famozního Nováčka.

Ve druhém dějství naopak Debakl vymyslel hned po rozehrávce takovou kombinaci, že jsme se ani nedotkli balonu a bylo sníženo na 2:4. Klid ve hře nám dával ze zadní pozice lídr Bílý a když už jsme něco podcenili, vše pochytal Nováček. Velkou naší zbraní byly Mihulovi auty, který byl schopen z vlastní poloviny posílat naše útočníky do nebezpečných pozic. Klasická předzápasová sypačka na kasu místo rozcvičky ukázala, že Tetiva je po posledních zápasech při chuti, a i přes jeho názor, že dva góly v sezoně už má splněné, se utrhl i tentokrát. Nejprve na lajně ustál ostrý sprinterský souboj rameno na rameno a poté chytrou střelou překonal brankáře Debaklu. Závěr utkání patřil né příliš aktivnímu Steinocherovi, který nejprve vystihl soupeřovu rozehrávku, aby posléze předvedl svojí ušetřenou energii, když navedl míč z vlastní poloviny přes celé hřiště, nahrál Maršounovi a pelášil zavřít akci 2 na 1 na zadní tyč. Kapitán velmi ocenil jeho dravost a chuť vstřelit branku, nicméně místo gólové přihrávky volil obstřel brankáře a završení už třetího hattricku v řadě! „Kluci mě znají, někteří se mnou hrají celý život a vědí, že jsem hamoun, ale když to do té sítě padá, tak věřím, že mi to vždy rádi odpustí“, dodal střelec Maršoun. Výbornou náladu a chuť ze zápasu nezkazila ani korigující druhá branka v zápase Moravce, a tak jsme po závěrečném hvizdu rozhodčího mohli slavit důležité dva body. „Kromě úvodního tlaku jsme soupeře do ničeho nepustili, hráli jsme aktivně a hlavně účelně. S bráchou se nám teď daří, já mu to oběhám a on to jen klasicky zakončí, navíc kluci dobře brání, takže spokojenost, zhodnotil utkání Koudelka“

Příští týden se vidíme opět ve středu večer, tentokrát na Pražačce, tak dorazte!