Youngsters FC

Report

YOUNGSTERS OPĚT NA VÍTĚZNÉ VLNĚ.

Poslední říjnová středa patřila opět fotbalu a kdo nechtěl sledovat v televizi ligu mistrů, tak dorazil na očekávanou bitvu na Pražačku, kde nás čekal letos poslední ukrajinský soupeř MC Sarmat A. S tímto soupeřem jsme se ještě nikdy nesetkali, nicméně nás nečekalo nic lehkého. Proti opět velmi běhavému a početnému soupeři, což potvrdil i náš skauting z minulého týdne, se nám nikdy dobře nehraje. Naše sestava se tentokrát potýkala s nemocemi, a tak oproti jiným zápasům, jsme nastoupili pouze s jedním borcem na střídání.

Úvodní hvizd se obešel bez nějakého zdržování, hráči Sarmatu ihned začali diktovat tempo hry a postupně vysílali jeden projektil za druhým směrem k naší bráně. Opět klasicky famózní Nováček deptal soupeře svojí mrštností a nedal jim žádnou možnost jít do vedení. Na druhé straně se do pár pozic dostal jak kapitán Maršoun, tak kanonýr Steinocher, ale ani v jednom případě nemířili přesně. Ukrajinští fotbalisté s přibývajícím časem začali hrát velmi na hraně pravidel, což pocítil nejen Kindlův kotník, ale i Steinocher, který pokaždé když měl balón ihned schytal pár ran. Po jednom takovém faulu jsme zahrávali za půlkou standartní situaci, ke které se postavil Maršoun. Místo klasické střely však překvapivě zvolil přihrávku do strany, kde číhal Steinocher, a parádním obstřelem nás poslal do vedení. S gólovou radostí zároveň přišel hvizd rozhodčího a šlo se orazit.

Ve druhém poločase jsme chtěli především přežít tlak soupeře a chodit do brejků. Jestli je něco v této sezoně větší jistota než Nováček v naší bráně, tak pouze to, že každý náš soupeř běhá tak, že máte pocit, že nehrajete fotbal, ale věnujete se atletice. Střídání na naší straně bylo tak časté, že sotva člověk došel za čáru, hned šel zase zpět do hry za někoho jiného. Neúnavní Ukrajinci se se svými útoky rozbíjeli o naši obranu jako Peršané v bitvě u Thermopyl, a tak jim začínali pěkně téct nervy. Po několika vysvětlivkách a jedné strkanici, kdy si Nováček došel pro omluvu až skoro na půlící čáru, se na hřišti začalo čím dál tím více přitvrzovat. Naše ojedinělé útoky řídil především Steinocher, který několikrát fantasticky podržel balón i proti přesile. Do obrovské šance se pak dostal Maršoun, který se ocitl v samostatném úniku, ale přízemní střelou do brankáře pouze potvrdil svoji špatnou formu. Nevyzpytatelné utkání s těsným vedením nakonec mladíci přeci jen urvali ve svůj prospěch a byl to právě kapitán Maršoun, který se gólově probudil v pravý čas. Mihula hodil do vápna dlouhý aut, který přeletěl skoro dvoumetrového brankáře Sarmatu, za ním se zjevil právě Maršoun a netypicky hlavou rozvlnil síť. Někteří fanoušci tvrdí, že se sotva odlepil od země, někteří si ihned vybavili let Cristiana Ronalda. Tak jako tak gól to byl parádní a pro nás znamenal dva body za výhru. Nic na tom nezměnila, ani střela v poslední vteřině, která sice Nováčkovi překazila čisté konto, ale ve výsledku nic neznamenala.